Práce se symptomy s využitím principů:
Příběh klienta a jeho obtíže, příznak/symptom vnímám jako něco, co je propojeno s jeho vnitřním i vnějším světem. Odráží jeho vztah k sobě, k druhým lidem i ke světu, který ho obklopuje.
Jsme bytostí biologickou, duševní a spirituální. Všechny tyto aspekty mají své potřeby, které se dožadují svého naplnění a rozvoje.
Právě obtíže, nemoci, příznaky jsou nám vodítkem ke zkoumání a nalézání významu, souvislostí a posléze i možností, jak k nim přistupovat a adekvátně na ně odpovídat.
Má pracovna
Na začátku některých nemocí, příznaků je šokující zážitek /později obvykle vytlačen do podvědomí/, který zasáhne jak psychickou, tak fyzickou úroveň prožívání.
Podstatou „nemoci“ je smysluplný biologický program, který pomáhá organismu vyřešit aktuální situaci, kterou vnímá jako konfliktní.
Celý proces má fázi akutní a hojivou, které se liší svými příznaky
Vše je zakotveno v teorii embryonálních zárodečných listů, o kterou se opírá i metoda Biosyntézy
Z perspektivy procesově orientovaného přístupu, je symptom vnímán jako spojenec, nikoli jako nepřítel, jako něco, co je zabaleno do obálky, která má podobu bolesti, omezení, nemoci, vztahových obtíží. Ovšem v této obálce je ukryt dárek v podobě zakódované zprávy z širokého pole uvědomění o tom, jaká touha zůstává nenaplněna, které aspekty svého života opomíjím
Sen můžeme chápat jako zprávu od našeho hlubokého nevědomí, která nám doplňuje obraz symptomu o realitu, která se doposud do vědomí neposunula, tím, že se nám objeví ve snu, který si pamatujeme, tak tuto zprávu můžeme uchopit a obohatit náš vnitřní prostor o další možnost náhledu na obtíž.
Sen je dále i laskavým spojencem na cestě k podstatě symptomu, v čem je ukotven, s čím souvisí.
Sen nám také ukazuje, co potřebujeme cítit či dělat, co včlenit do svého života.
Práce se snem dává možnost vstoupit do snového prostoru a zažít jeho přeměnu v přímém přenosu.
Fyzioterapeutický náhled
Je v klasické podobě omezený na strukturu a její funkci.
V lepším případě na kvalitu řízení této funkce a tady je již možné ho propojit s výše uvedenými principy terapeutických přístupů, kdy začínáme zvažovat kvalitu uvědomění si sebe sama při pohybu.
Čemu věnujeme pozornost, když provádíme nějakou činnost?
Jak jsme u této pohybové aktivity zakotveni v přítomném okamžiku?
V jakých stereotypech se pohybujeme a jsme v nich někdy uvězněni